Take your chance! - část 2. :)
''A jak jsme tak s Harrym stáli na Eiffelovce, začal se ke mě přibližovat, a já věděla, že jsem pro něj ta jediná. Že mě miluje, a toto mělo být poprvé, co mě políbí... Tak jsem se těšila!'' ......vznášela jsem se v myšlenkách, když najednou.......... ,,Rose!!!! Sakra, odpověz!'' sykla na mě Caroline. Seděly jsme v poslední lavici, a zrovna jsme měli chemii, když mě naše náramně příjemná profesorka, co vypadá jak stará panna, vyvolala. Srdce mi najednou začalo bít o sto šest, a já neměla ani páru, na co se mě ptá, pochybovala jsem ža na něco o 1D :D A když jsem stále neodpovídala, tak sebou profesorka trhla, vykulila oči a užuž začala otvírat pusu, když se, díky bohu, přihlásila moje nejlepší a nejchytřejší kamarádka Car. ,,Prosím, je to fosforitan vápenatý.'' odpověděla moje pohotová kámoška C. ,,No, aspoň někdo se učí! Že, slečno?!! A příště si napíšeme prověrku, aby to ostatním nebylo líto!'' vyštěkla ještě ta stařenka s nervózně upjatým ksichtem a vykulenýma očima. Po tomto menším ''incidentu'' naštěstí zazvonilo. Téměř všichni se vyhrnuli z lavic a rozběhli se na oběd, ve třídě pak ještě zůstalo pár 'nerdů', kteří si ještě opisovali zbytky z tabule. Ale postupně se třída vyprázdnila, a já tam zůstala jen s mými nejlepšími přítelkyněmi. ,,Holky, moc se mi po Vás stejskalo! Každý jsem ale něco přivezla.'' řekla jsem jim. ''né, tos nemusela.. ale prosimtě... přestaň.. nic nám nevoz... jo no, nic nám nevoz'' začaly se všechny ozývat. ,,Ale, tak když vám to tak vadí, tak já si to nechám..'' řekla jsem s šibalským úsměvem a pak jsme se všechny rozesmály. Šáhla jsem do tašky a vytáhla pět malých krabiček. Všechny byly stejné, akorát s jinou mašlí. Podala jsem je holkám a kývnutím jsem jim dala najevo, ať to otevřou. Každá z nich dostala černý řetízek s jejich jménem které bylo krásně tvarované ze stříbrného drátku. Stálo na nich: 'Caroline, Martine, Julia, Noa a Rebecca', ano, to byly mé absolutně nejlepší přítelkyně. Všechny se usmály a pak mne každá objala, na oplátku, jsem dostala stříbrný náramek s písmenkem 'R'. ,,No, vidíte, jsme tak spřízněný, že máme i stejný nápady!'' řekla jsem s úsměvem, a byla jsem ráda že jsem tam kde jsem. :) Pak jsme se všechny zahákly do sebe, a šly ke skříňkám. Zrovna když jsem si natahovala tenisky, někdo přiběhl a zezadu mě chytil za pas, moje jediný místo, kde jsem lechtivá. ,,Ááááááááááááááááááááííííííííí!!' Kdo to sakra..?!'' zaječela jsem pravděpodobně na celou školu, otočila jsem se a spatřila Beccu. Samozřejmě, náš vtipálek.. ,,Beccs, přestaň, to nesnáším!'' řekla jsem jí smrtelně vážně. ,,No jo.. Sorry, ale ty ses k tomu přímo nabízela..'' řekla, stále ještě hihňající se, Becc. Za chvíli se odpotácela, no co, je sice krásná, ale chová se jako dřevorubec..
(pokračování zítra, je 0:01 (9.9.-neděle) a mamka mě vyhnala jít spát :/ )