My life,my rules and MY DREAMS!!!

 

,,Zdravím, 

    mé jméno je Catharina Strydeová. Dnes je 25. září roku 1734. Žiji ve Staré Anglii na panství Benefitte. Můj otec, velevážený politik z londýnskeho parlamentu se jmenuje sir Bermond Stryde, má matka je pouze dcerou obhodníka z Itálie. Elisabeth Strydeová. Sourozence nemám, bohužel. Někdy bych si přála zmizet ze světa… Všechny ty povinnosti, které se sice zdaji jako velmi příjemné, např. mít pořád krásny účes, dokonalé šaty s obrovskou krinolínou apod., ale opravdu nejsou příjemné. Jsem už unavená. Unavená životem. A abyste si nemysleil že jsem pesimista, tak důvod celé mé deprese je to, že se musím do sedmi dnů vdát. V šestnácti letech! Ne že bych nevěděla koho si vzít… To určitě ne. Je tu tolik velmi hezkych a inteligentnich muzu a tak… Ale je tu jen jeden ktereho miluji. Bohuzel, on se do mne nemuzu behem sedmi dnu zamilovat! Ale ted vazne. Nikoho jineho nechci, nebo nejlepe vubec nikoho. Jsem jeste moc mlada! Ale od mich rodicu oporu ocekavat nemuzu. Brali se kdyz bylo me matce patnact. Takze ja mam nejvyssi cas. Nicmene nechci dopadnout jako mi rodice. Matka ma milence a otec strida sve milenky cateji nez ponozky… Ani nevim kde jsem toto prirovnani slysela… Snad v nejake slovanske zemi..? Ja ´´

V psani me prerusila rana. ,,Halo? Je tam nekdo?´´ Premohl me strach. Ve sve komnate jsem byla sama… Sluzky uz jsem poslala spat, abych se mohla zacit venovat  psani meho noveho deniku. Snazila jsem se zvednout, coz ale nebylo tak jednoduche jak jsem doufala. Branila mi v tom siroka krinolina. Boze jak ja tohle nenavidim! Pomyslela jsem si. Znovu se ozvala ta rana. Po usilovnem snazeni jsem se nakonec pres vsechny neprijemnosti dokazala zvednout. Po bosych nohach jsem dosla potichu az skoro k oknu. Skryla jsem se za zaves a kousek odhrnula… Stal tam Jeremiah. Zase. Byl to syn vevody de Lacroix. Jeden z uchazecu o mou ruku. Povzdechla jsem si a pak jsem odtahla zavesy, zatahla za pozlacenou klicku a otevrela okno. Do obliceje se mi oprel studeny vitr. Nasala jsem prijemny nocni vzduch a nechala ho chvilku cechrat me tmave lokny. Nanestesti jsem si to nemohla uzivat moc dlouho. Po chvilce se  ozval Jeremiahuv hluboky, drsny hlas: ,,Katarino, dej mi prosim Te sanci! Slibuji Ti, ze pro tebe udelam cokoliv… Jen mi dej tvou ruku. Odmenou Ti bude me verne srdce, zazemi, rodina… Prosim!´´ prosil mne.  Ano, Jeremiah byl jeden z tech lepsich napadniku… Docela jsem i verila tomu co rikal. Ale nebyl to ON… ,,Jeremiahu, ja… moc si toho vazim. Vazne. Ja o tom zajiste budu premyslet. Ale slib mi, ze i kdybych si nevybrala tebe, ze si najdes lepsi manzelku nez bych byvala byla ja. Vim ze ve meste je hned nekolik divek, ktere o tebe vazne moc stoji!´´ prmluvila jsem na nej konejsivym hlasem a vedela ze mi veri. Podival se na mne a smutne se usmal. Bylo mi ho tak lito! Ale neumim porucit citum… ,,Ale ja chci TEBE, Katarino…´´ septl tak, ze jsem to skoro neslysela, pak se otocil a zmizel ve stinu stromu. Jeeste chvili jsem se divala z okna a cekala jestli nepostrehnu nejaky pohyb ve tme, ale kdyz se dlouho nic nehybalo zavrela jsem okno a zatahla zavesy. Pak jsem postrehla pohyb. Prislo mi to jako kdybych si za oknem vsimla belma oci. Setrasla jsem tu myslenku zatresenim hlavou a sla se nachystat do postele. 

I kdyz jsem pak uz lezela v posteli a zirala na nebesa, behal mi mraz po zadech z toho neprijemneho pocitu ze me nekdo sledoval… Potom  jsem ale myslenkami zabloudila k nemu a s nim v hlave jsem take usnula...